PAVEL ŠPORCL – Antonio Vivaldi: Čtvero ročních dob

Program:

Antonio Vivaldi (1678–1741)

Čtvero ročních dob
 

Koncert č. 1, E dur, op. 8, RV 269, "Jaro" (La primavera)

Allegro

Largo e pianissimo sempre

Allegro pastorale

 

Koncert č. 2, g moll, op. 8, RV 315, "Léto" (L'estate)

Allegro non molto

Adagio e piano – Presto e forte

Presto

Koncert č. 3, F dur, op. 8, RV 293, "Podzim" (L'autunno)

Allegro

Adagio molto

Allegro

 

Koncert č. 4, f moll, op. 8, RV 297, "Zima" (L'inverno)

Allegro non molto

Largo

 

Čtvero ročních dob je titul prvních čtyř (a pravděpodobně nejznámějších) houslových koncertů Antonia Vivaldiho ze sbírky 12 koncertů Il cimento dell'armonia e dell'inventione z let 1723-1725. Inspirací pro úvodní čtyři koncerty byl soubor sonetů, které Vivaldi použil jako předlohu ke zvukomalebné charakteristice jednotlivých ročních období. Vivaldi ke každému koncertu, dokonce do notového zápisu k jednotlivým větám, připsal sonet vykreslující atmosféru hudby. Do partitury pečlivě uvedl písmena, která odkazují na části textu v sonetech. Vivaldi svou sbírku věnoval hudbymilovnému pražskému mecenáši hraběti Václavovi z Morzinu, který měl ve svém malostranském paláci (v dnešní Nerudově ulici) kapelu složenou výhradně z profesionálních hudebníků. Tehdy bývalo zvykem, že kapely měly svého italského maestro di cappella. Maestrem kapely hraběte z Morzinu byl právě Antonio Vivaldi, jenž hraběti věnoval pojednání Il cimento dell'armonia e dell'inventione obsahující tento nejslavnější Vivaldiho cyklus houslových koncertů, Čtvero ročních dob.

 

Cyklus je rozdělen na čtyři části, tzv. sonáty: jaro, léto, podzim a zima. Vivaldi v nich popisuje průběh celého roku. Každé roční období se skládá ze tří vět:

jaro: ptáci, potůčky, pastýřská idyla, venkovský tanec

léto: Zefyr, Boreás, klid, komáři, bouřka, vichřice

podzim: tanec, žně, opilý spánek, lov, útěk

zima: chlad, vítr, déšť, krb, na ledě