PAVEL ŠPORCL – Antonio Vivaldi: Čtvero ročních dob
Program:
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Čtvero ročních dob
Koncert č. 1, E dur, op. 8, RV 269, "Jaro" (La primavera)
Allegro
Largo e pianissimo sempre
Allegro pastorale
Koncert č. 2, g moll, op. 8, RV 315, "Léto" (L'estate)
Allegro non molto
Adagio e piano – Presto e forte
Presto
Koncert č. 3, F dur, op. 8, RV 293, "Podzim" (L'autunno)
Allegro
Adagio molto
Allegro
Koncert č. 4, f moll, op. 8, RV 297, "Zima" (L'inverno)
Allegro non molto
Largo
Allegro
Čtvero ročních dob je titul prvních čtyř (a pravděpodobně nejznámějších) houslových koncertů Antonia Vivaldiho ze sbírky 12 koncertů Il cimento dell'armonia e dell'inventione z let 1723-1725. Inspirací pro úvodní čtyři koncerty byl soubor sonetů, které Vivaldi použil jako předlohu ke zvukomalebné charakteristice jednotlivých ročních období. Vivaldi ke každému koncertu, dokonce do notového zápisu k jednotlivým větám, připsal sonet vykreslující atmosféru hudby. Do partitury pečlivě uvedl písmena, která odkazují na části textu v sonetech. Vivaldi svou sbírku věnoval hudbymilovnému pražskému mecenáši hraběti Václavovi z Morzinu, který měl ve svém malostranském paláci (v dnešní Nerudově ulici) kapelu složenou výhradně z profesionálních hudebníků. Tehdy bývalo zvykem, že kapely měly svého italského maestro di cappella. Maestrem kapely hraběte z Morzinu byl právě Antonio Vivaldi, jenž hraběti věnoval pojednání Il cimento dell'armonia e dell'inventione obsahující tento nejslavnější Vivaldiho cyklus houslových koncertů, Čtvero ročních dob.
Cyklus je rozdělen na čtyři části, tzv. sonáty: jaro, léto, podzim a zima. Vivaldi v nich popisuje průběh celého roku. Každé roční období se skládá ze tří vět:
jaro: ptáci, potůčky, pastýřská idyla, venkovský tanec
léto: Zefyr, Boreás, klid, komáři, bouřka, vichřice
podzim: tanec, žně, opilý spánek, lov, útěk
zima: chlad, vítr, déšť, krb, na ledě